Andělé v našem životě

andělské světlo – léčení těla i duše


Motto dne:

Žít je třeba teď.

 
 
 
 

 

 

 

Andělé nebo jen šťastné náhody?

Andělská pomoc může být velmi skrytá a je na každém z nás, zda-li ty lepší stránky našeho života přisoudíme andělům, svým schopnostem prožívat radost nebo šťastným náhodám. Následující dva příběhy mají něco společného, i když je prožili dva rozdílní lidé, kteří se navzájem neznají. Podobné příběhy však prožívá mnoho lidí. Nejedná se o žádné zázraky, jen běžný život, který může být někdy i krásný. Poslali mi je nezávisle na sobě dva účastníci našeho andělského semináře.

"V neděli jsem měl domluvenou exkurzi po naší železniční stanici. Jednalo se o studenty gymnázia. Čas byl dohodnut mezi 11.00 a 11.30., počasí příšerné, lilo jako z konve. Dvakrát jsem požádal o sluníčko a ono nic. Jenže děti přišly trošku později, až v 11.40, prošli jsme osobní nádraží, došli k přistavenému vláčku a ono stále pršelo. Vyrazili jsme na vjezdové nádraží, je to asi 3 km.

A představte si, když jsme zastavili a vystupovali z vláčku, rozhrnuly se mraky a začalo svítit sluníčko. Já byl z toho úplně vedle, v duchu jsem se rozplakal dojetím. To snad není možné. Po exkurzi na seřaďovacím nádraží jsme pokračovali na ústřední stavědlo a pěšky do osobního nádraží. Celou dobu svítilo slunce. A když jsem kolem 13.30 dorazil domů, zase se zatáhlo a poprchalo. Tento banální zážitek mě dostal na druhý, šťastný břeh mé momentální problémové řeky. Vše se otočilo, projasnilo a já mám krásný pocit na srdci."

Druhý příběh je ještě zajímavější: "Ve středu cestou na andělský seminář se mi z batohu ztratila peněženka a já přemýšlela, zda se vrátit nebo pokračovat v cestě. Byla to výzva a já ji vnímala jako zkoušku. Myslíš to s námi vážně nebo couvneš? Napadaly mě tyto myšlenky a já v cestě pokračovala. Po návratu domů mě čekalo příjemné překvapení. Během semináře byla u nás doma policie a donesli peněženku - i s penězi!!! Prý ji někdo hodil do odpadkového koše. Chtěli se mnou mluvit, ale protože jsem měla vypnuté telefony a ztrátu jsem nikomu neoznámila, tak si mysleli, že se mi něco stalo a zmobilizovali celou rodinu. Naštěstí jsem se do večera vrátila, a tak nestihli vyhlásit celostátní pátrání ...

Ovšem tento příběh s peněženkou nekončí u mě. Před tím se ještě udály věci ... V pondělí mi kolegyně, která mi půjčila peníze v době, kdy mi manžel zablokoval kartu a zrušil přístupová práva k účtu, volala, jestli v práci nenechala peněženku. Samozřejmě, že tam nebyla. Můj vedoucí se jí v poledne, když kouřila, ptal, jestli je to její oběd. Jen si povzdychla a řekla , že ano, že je bez peněženky. No a vedoucí jí uklidnil, že ať si z toho nic nedělá, že mu ji taky asi někdo vzal a že v ní měl 13 000 Kč. Nevím jestli jí to pomohlo, ale byla klidnější.

V tu středu jí přišel dopis, že se má zastavit v jedné lékárně, že tam pro ni mají něco pěkného. Dostala se tam až za několik dní. Dali jí peněženku i s penězi! Tak jsem se zeptala vedoucího, jak dopadl on. Představte si, že jí ve středu našel v batohu, ve kterém ji předtím hledal a před námi z něj vyskládal všechny věci a prostě tam ta peněženka nebyla!

Navíc se ve středu našel důvod k propuštění zaměstnance, se kterým jsme nebyli spokojeni. Zjistilo se, že si půjčoval peníze od klientů a to ve velkém. Tak hned ve čtvrtek jsme mu sepsali papír, na kterém byly částky, které si popůjčoval a nechali jsme ho vybrat mimořádnou zálohu, ze které jsme vzali peníze pro ty, které vlastně ošidil. Takže to dopadlo víc než dobře."

Napsala Iva Janíčková

další články o andělích

 

 

 

 

 


 
 
 
 

 

 

 

© Copyright 2004-2018 IRIL. Všechna práva vyhrazena.