Andělé v našem životě

andělské světlo – léčení těla i duše


Motto dne:

Každý je anděl, jen to musíme přijmout a cítit u srdce.

 
 
 
 

 

 

 

Andělské vedení k přijetí zodpovědnosti

Ne vždy andělé pomohou po prosbě rychle, někdy je cesta k přijetí pomoci delší. Jedna z mých kamarádek si na základě andělského vedení podala žádost o byt na obecním úřadě. Byla svobodná matka s šestiletým dítětem a trvalé bydliště měla u svého přítele, který byl alkoholik a psychicky ji terorizoval. Toužila od něho  odejít, ale obecní úřad  pro ni neměl žádný volný byt. Proto začala hledat podnájem. Měla však velmi málo peněz na nájemné a andělé ji začali vést k tomu, aby přijala bydlení u rodičů na venkově kousek za Brnem.

Nechtělo se jí tam, před léty i s dítětem odešla a myšlenka, že bude muset bydlet s rodiči pod jednou střechou, se jí vůbec nelíbila. Přesto to vypadalo, že jí nic jiného nezbude, po jedné hádce utekla od přítele i s dítětem a strávila jednu noc v azylovém domě pro matky s dětmi, kde ji nechtěli nechat bydlet, kdy zjistili, že má rodiče s rodinným domkem. Druhý den k nim dítě odvezla a přestože předtím mnohokrát prosila v duchu o pomoc při nalezení nového bydlení, tentokrát se již smiřovala s tím, že k nim půjde bydlet, když jakoby náhodou potkala na ulici starou známou, která věděla o jednopokojovém bytě k pronajmutí. Nájem byl velmi levný a moje kamarádka se ještě tentýž den nastěhovala. U rodičů nemusela strávit ani jeden den. Tenkrát měla radost, že jí andělé pomohli a teprve později pochopila, že pro její opravdu šťastnou budoucnost v samostatném bydlení jí připravují ne zrovna příjemnou cestu.

Našla si nového partnera a opět alkoholika! Fyzicky ji týral a nakonec kvůli rušení nočního klidu v domě musela opustit i tento levný podnájem. Na dražší neměla peníze, andělé nepomohli, a tak se nastěhovala k rodičům, i když se jí nechtělo bydlet na vesnici a poslouchat maminku, která v ní stále viděla dítě. Našla si v místě bydliště velmi podřadnou práci v místní továrně a začala se za pomoci reiki a andělů  učit komunikovat s maminkou.  Bydlela zde víc než rok a byla to pro ni tvrdá škola, ale její vztah s maminkou se velmi zlepšil.

Pak si našla nové zaměstnání v Brně a denně dojížděla do práce. V té době již andělé pracovali na jejím samostatném bydlení, ale ona to dosud nevěděla. Úředníci na obecním úřadě ji chtěli přidělit nový byt a rozhodovali se, který ze dvou uvolněných pavlačových bytů je pro ni vhodnější. Nakonec jeden z nich vybrali a  v den, kdy jí  předávali dekret, vybuchl plyn v tom druhém domě, který jakoby náhodu pro ni nevybrali. Dekret i klíče dostala s tím, že měla velké štěstí, protože kdyby jí na poradě přidělili ten druhý byt, byla by opět bez něj. V tomto bytě se sociálním zařízením na chodbě pak bydlela se svým synem dva roky a cítila velkou vděčnost k andělům, že jí pomohli zbavit se mužů alkoholiků a osamostatnit se od rodičů. Skutečná odměna však přišla až za další dva roky, když jí obecní úřad oznámil, že jejich dům se bude bourat a přidělil jí krásný nový dvoupokojový byt v renovovaném paneláku.

Možná se to někomu zdá velmi dlouhá cesta ke splnění prosby o samostatné bydlení. Lidé často chtějí všechno hned. Andělé jsou však pouze naši pomocníci a průvodci v životě, nemohou dělat zázraky tam, kde si potřebujeme ještě prožít svou zkušenost. I když je to opět úhel pohledu, co je to vlastně zázrak. Pro někoho je obecní byt v paneláku vrcholem bídy, pro mou kamarádku zázrakem,ke kterému dokázala dojít.

Ráda se věnuji lidem, kteří hledají informace o energiích nebo chtějí sdílet zkušenosti. Proto budu ráda v kontaktu s každým, kdo se mi ozve, můžete napsat na adresu iva@iril.cz.

Napsala Iva Janíčková

další články o andělích

 


 
 
 
 

 

 

 

© Copyright 2004-2018 IRIL. Všechna práva vyhrazena.